Ruční obloukové svařování z anglického Manual Metal Arc. Jde o nejstarší metodu jejíž výhodou je velká flexibilita možnosti svařování ve všech polohách a dostupnost levných svařovacích zdrojů i přídavného materiálu.
Přídavným materiálem jsou kovové odtavující se elektrody s různými typy obalu (bazické, rutilové, celulozové apod.)
Ruční obloukové svařování elektrickým obloukem netavící se elektrodou v ochranné atmosféře inertního plynu. Používá především pro svařování hliníku a hořčíku a jejich slitin, nerezových ocelí a dalších materiálů. Metoda TIG vyžaduje velmi zručné svářeče.
Pokud je dodržen technologický postupu, lze získat vysokou kvalitu svarů.
Hlavní rozdíl proti metodě MMA je :
používání neodtavující se wolframové elektrody, které jsou vyrobeny z čistého wolframu respektive jsou k wolframu přidávány vybrané legury a
další je použití inertních plynů, které chrání svarovou lázeň tak i samotné elektrody.
V některých aplikacích se kromě argonu nebo hélia používá i vodík nebo dusík.
V Evropě i v České republice se metoda nejčastěji označuje zkratkou TIG nebo WIG. V USA je zvykem označení GTAW.
Svařování pod tavidlem;(někdy také svařování automatem pod tavidlem ve zkratce APT je metoda automatického vysokovýkonného
obloukového svařování používaná zejména pro svařování ocelových svařenců dlouhými a nepřerušovanými svary nebo ocelových vinutých trub
Tento tavný způsob svařování využívá teplo dodávané hořením elektrického oblouku k roztavení svarových ploch a přídavného materiálu v tzv. svarové lázni. Svarová lázeň je chráněna před oxidací plyny, které se uvolňují při tavení granulovaného tavidla. Tavidlo je přidáváno do svarového úkosu před svarovou lázeň. Tavidlo má obdobnou funkci i složení jako obaly elektrod ručního obloukového svařování. Svarový kov vzniká z přídavného materiálu – na cívce navinutého svařovacího drátu.
Metoda pod tavidlem se používá též pro navařování, u kterého se používají jako přídavný materiál svařovací pásky.
Svařovat pod tavidlem lze pouze v tzv. poloze svařování shora.